Vademecum: Specializační vzdělávání lékařů

 

Článek je součástí projektu „Vademecum mladého lékaře“

 

Úspěšným ukončením studia na lékařské fakultě získává lékař takzvanou odbornou způsobilost k výkonu lékařského povolání. To je však pouze první stupínek na pomyslném žebříčku. Cílem většiny lékařů zpravidla získání tzv. specializované způsobilosti, kterou lékař získá úspěšným složením atestační zkoušky a lékaři umožňuje samostatný výkon povolání bez odborného dohledu.

Postavení lékaře po získání specializované způsobilosti se dramaticky mění. Lékař se stává kompetentní k výkonu celé řady činností, což přináší lepší postavení, větší samostatnost, vyšší prestiž, vyšší příjem, ale na druhé straně především velkou zodpovědnost za svoji činnost a rozhodnutí.

Příprava k atestaci, neboli chcete-li k získání specializované způsobilosti, začíná prakticky ihned po nástupu do zaměstnání tím, že nastupující absolvent lékařské fakulty zažádá na lékařské fakultě  o tzv. zařazení do oboru specializačního vzdělávání. Jde jednoduše o to, že si lékař podle svého uvážení vybere obor, v kterém by chtěl atestovat, a podáním žádosti oznámí toto svoje rozhodnutí. Toto rozhodnutí může následně kdykoliv změnit v průběhu své přípravy, ale takováto změna může přinést různé důsledky.

Přesné požadavky na specializační vzdělávání jsou v každém oboru specifikovány tzv. programem vzdělávání (http://www.mzcr.cz/Odbornik/obsah/vzdelavaci-programy_943_3.html).

Vzdělávací programy

Každý program stanovuje:

  • Délku praxe nutno k získání specializace
  • Podmínky pro akreditaci pracoviště , na kterém lze specializační vzdělávání  absolvovat
  • Povinné stáže a kurzy
  • Počty výkonů a výčet znalostí a schopností, které budou na konci výcviku vyžadovány

Předpokladem pro získání atestace je splnění všech požadavků jednoho celého vzdělávacího programu. Situace je dnes o to složitější, že programy jsou opakovaně aktualizovány v určitých vlnách, které postupně probíhali v roce 2004, 2009 a 2011 a nyní opět v roce 2017 v návaznosti na poslední novelu zákona (ty nebyly k datu publikování článku k dispozici). Pokud bychom měli zjednodušeně interpretovat platnou legislativu, tak si lékař může zvolit buďto program, který byl platný v době jeho zařazení do oboru a nebo program, který je aktuální v době, kdy se přihlašuje k atestační zkoušce.  Zde však zdůrazňujeme, že zařazení do oboru je formální akt a uskuteční se pouze na žádost lékaře  – neprobíhá tedy automaticky s nástupem, jak se mnozí lékaři domnívají. Datum zařazení lékaře do oboru je tedy klíčové a nemůže být akceptováno splnění požadavků programu, který byl platný před tímto datem.

Akreditace pracovišť

Základní charakteristikou českého vzdělávacího systému je, že veškerá předatestační příprava probíhá pouze v zařízeních, které mají akreditaci pro daný obor vzdělávání a dále je rozlišován i stupeň této akreditace. Akreditace prvního stupně je zpravidla udělována pracovištím okresního typu a těm  méně specializovaným. Naopak akreditace II. stupně (v některých oborech i III. stupně) je udělována pracovištím fakultních či krajských nemocnic, která splňují kritéria definovaná vzdělávacím programem.

Před nástupem do zaměstnání je tedy třeba vždy zkontrolovat stav akreditace daného zařízení pro konkrétní obor specializačního vzdělávání na webových stránkách ministerstva zdravotnictví (http://www.mzcr.cz/obsah/akreditovana-zarizeni_1738_3.html).

Pokud lékař nastupuje do zařízení, které nemá odpovídající akreditaci, vystavuje se tím riziku, že absolvovaná praxe mu nebude do specializačního vzdělávání uznána.

Pojďme se ale podívat blíže na to, jak specializační vzdělávání probíhá:

Vzdělávání je zpravidla rozděleno do dvou etap. První etapou je tzv. základní kmen (do roku 2009 byl používán termín „základ“), který odpovídá dříve známé tzv. atestaci 1.stupně. Cílem kmene je získání obecných předpokladů pro výkon lékařského povolání. Společný kmen může mít rovnou několik oborů specializačního vzdělávání, jako je tomu například v případě interního kmene, který je společný pro celou řadu oborů. Požadovaná délka praxe v oboru kmene je 2,5 roku. Požadavky na školence se liší kmen od kmene: společné jsou požadavky na povinné stáže, někdy je v požadavcích zavedena povinnost absolvování teoretických kurzů. K získání certifikátu o absolvování kmene je nutná nově od 7/2017 zkouška.

Druhou etapou vzdělávání je vlastní specializační výcvik, kde již lékař získává zkušenosti v konkrétním oboru specializačního vzdělávání, do kterého je přihlášen. Opět jsou zde kromě povinné délky praxe na akreditovaném pracovišti stanoveny i požadavky na povinné stáže a kurzy, počty provedených výkonů apod.

Požadavky na délku praxe se ještě liší v závislosti na tom, jaký stupeň akreditace má dané zařízení. Nejnižší je akreditace prvního stupně(zpravidla nemocnice okresního typu), v některých oborech jsou pracovištím přidělovány akreditace druhého i třetího stupně, které zpravidla náleží vyšším zařízením typu fakultních či krajských nemocnic.  Obecně platí pravidlo, že čím vyšší je stupeň akreditace zařízení, na kterém lékař pracuje, tím je pro lékaře snazší splnit požadavky vzdělávacích plánů.

Konkrétně se můžeme podívat na požadavky dvou základních oborů, tak jak byly definovány v posledních vzdělávacích programech platných do 7/2017: Chirurgie a Vnitřní lékařství:

Chirurgie

Doba vzdělávání je v tomto oboru nově 6let. 2 roky připadají na vzdělávání v rámci kmene, zbylé 4 roky na vlastní výcvik.

V rámci kmene se setkáváme, stejně jako v ostatních kmenech, s povinnými stážemi v rámci tzv. všeobecné povinné praxe, kde jsou zařazeny 2 měsíce stáží na pracovištích ARO a vnitřního lékařství. Zbylých 20měsíců zbývá na chirurgickou praxi, z čehož 2 měsíce mohou být na pracovišti bez akreditace (s min. počtem 35lůžek), minimálně 5 měsíců na pracovišti s akreditací pro traumatologii a 13 měsíců zbývá na pracovišti s akreditací minimálně I. typu.

Po absolvování kmene je následně požadována 37měsíční praxe na lůžkovém oddělení (z toho 20 měsíců na pracovišti s akreditací II. typu) a poté celá řada odborných stáží na pracovištích II. typu, pokud nejsou součástí domovského pracoviště školence. Jedná se pracoviště popáleninové medicíny, plastické chirurgie, dětské chirurgie, neurochirurgie, hrudní chirurgie, cévní chirurgie, JIP, traumatologie a urologie.

Vnitřní lékařství

V tomto oboru je vyžadována 5-letá praxe.

Zde se v rámci kmene setkáváme taktéž se 6 měsíční všeobecnou praxí, v rámci které jsou kromě 2 měsíců samotného vnitřního lékařství taktéž zařazeny 2 měsíce ARO a chirurgie.

Ve vlastním specializačním vzdělávání je pak základem 25měsíců praxe na definovaných lůžkových odděleních a poté řada odborných stáží na pracovištích akreditovaných pro kardiologii, gastroenterologii, diabetologii a endokrinologii, nefrologii, revmatologii a pneumologii, klinickou onkologii a hematologii.

Na tomto místě není prostor pro přehled přesných požadavků, proto zájemce odkazujeme na vzdělávací programy těchto a dalších oborů, které jsou ke stažení na stránkách MZČR.

 

MUDr. Jiří Šedo

občanské sdružení Mladí lékaři

www.mladilekari.com

mladi.lekari@seznam.cz

Odkazy:

Zákon č. 95/2004 v aktuálním znění, který stanovuje závazný rámec celého vzdělávání lékařů, stomatologů a farmaceutů.

Přehled základních kmenů uvedených v zákoně č. 95/2004 Sb. ve znění platném od 7/2017:

1 anesteziologický,
2 dermatovenerologický,
3 gynekologicko-porodnický,
4 hygienicko-epidemiologický,
5 chirurgický,
6 interní,
7 kardiochirurgický,
8 maxilofaciálněchirurgický,
9 neurochirurgický,
10 neurologický,
11 oftalmologický,
12 ortopedický,
13 otorinolaryngologický,
14 patologický,
15 pediatrický,
16 psychiatrický,
17 radiologický,
18 Urologický,
19 všeobecné praktické lékařství.

Přehled oborů specializačního vzdělávání uvedených v zákoně č. 95/2004 Sb. ve znění platném od 7/2017:


Specializační obor
Základní kmen
1.     alergologie a klinická imunologie
interní nebo pediatrický
2.     anesteziologie a intenzivní medicína
anesteziologický
3.     cévní chirurgie
chirurgický
4.     dětská a dorostová psychiatrie
psychiatrický nebo pediatrický
5.     dětská chirurgie
chirurgický
6.     dětská neurologie
neurologický nebo pediatrický
7.     dermatovenerologie
dermatovenerologický
8.     endokrinologie a diabetologie
interní nebo pediatrický
9.     gastroenterologie
interní nebo chirurgický
10.   geriatrie
interní nebo všeobecné praktické lékařství
11.   gynekologie a porodnictví
gynekologicko-porodnický
12.   hematologie a transfuzní lékařství
interní nebo pediatrický
13.   hygiena a epidemiologie
hygienicko-epidemiologický
14.   chirurgie
chirurgický
15.   infekční lékařství
interní nebo pediatrický
16.   kardiochirurgie
kardiochirurgic-ký
17.   kardiologie
interní
18.   klinická biochemie
interní nebo pediatrický
19.   klinická onkologie
interní
20.   radiační onkologie
interní
21.   lékařská genetika
interní nebo pediatrický nebo gynekologicko-porodnický
22.   lékařská mikrobiologie
interní nebo pediatrický
23.   maxilofaciální chirurgie
Maxilofaciálně-chirurgický
24.   nefrologie
interní
25.   neurochirurgie
neurochirurgický
26.   neurologie
neurologický
27.   nukleární medicína
interní nebo radiologický
28.   oftalmologie
oftalmologický
29.   ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí
ortopedický
30.   otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku
otorinolaryngologický
31.   patologie
patologický
32.   pediatrie
pediatrický
33.   plastická chirurgie
chirurgický
34.   pneumologie a ftizeologie
interní
35.   psychiatrie
psychiatrický
36.   radiologie a zobrazovací metody
radiologický
37.   rehabilitační a fyzikální medicína
interní nebo chirurgický nebo pediatrický nebo ortopedický nebo neurologický
38.   revmatologie
interní
39.   soudní lékařství
patologický
40.   urgentní medicína
anesteziologický nebo chirurgický nebo interní nebo

všeobecné praktické lékařství
41.   urologie
urologický
42.   vnitřní lékařství
interní
43.   všeobecné praktické lékařství
interní nebo všeobecné praktické lékařství

Základními obory tedy nyní již nebudou: Praktické lékařství pro děti a dorost (nově součást oboru pediatrie), Traumatologie, Pracovní lékařství, Angiologie.

Nově bude základním oborem Maxilofaciální chirurgie.