Dilema mladých lékařů: Zahájit kariéru ve fakultní či spíše okresní nemocnici?

 

S otázkou, zda nastoupit do menší nemocnice okresního typu nebo spíše do velké fakultní nemocnice, může být konfrontován každý začínající lékař. Pokusíme se nyní porovnat pracovní podmínky v těchto velmi odlišných typech zdravotnických zařízení.

 

1- Přijímací řízení:

Ve fakultních nemocnicích je bezesporu problematičtější uspět při přijímacím pohovoru, žadatelů o místo je velké množství, především, co se týká absolventů lékařských fakult. Ten, kdo chce v přijímacím řízení opravdu uspět, musí nabídnout něco více než ostatní. Jednou z dobře fungujících variant je docházet na chtěnné místo již během studia, pak si na dotyčného primář oddělení snadno vzpomene. Další alternativou je nejprve nastoupit do okresní nemocnice, kde lze mezitím získávat zkušenosti a sledovat vypsaná výběrová řízení a až s určitou praxí zažádat o zaměstnání ve fakultní nemocnici. Tím bude zaručeno, že už uchazeč není úplně nezkušený a před absolventy, kteří se hlásí o místo, bude mít navrch.

 

2 – Platové podmínky:

Základ platu se vytváří dle tabulek, v těch se nemocnice zásadněji obvykle neliší. Co se liší, jsou osobní příplatky, odměny a platba za pohotovostní služby, ve kterých jsou mezi fakultními a okresními nemocnicemi rozdíly kraj od kraje . V okresních nemocnicích je někdy větší snaha udržet si pracovní sílu pro omezené množství zájemců, proto se lze setkat s rozdílem až v několika tisících korun. Navíc není ve fakultní nemocnici výjimkou jen částečný pracovní úvazek za situace, kdy je zaměstnanec nucen pracovat plnou pracovní dobu. Upozorňujeme však, že pokud má zaměstnanec částečný úvazek, je za hodiny v rámci pohotovostní služby, které zbývají do plného úvazku, placen jako za všední dny, tj. za nižší tarif, než by mu náleželo za normálních okolností.

Stejně tak častěji dochází k opakovanému nabídnutí pracovní smlouvy na dobu určitou. Dle novely zákoníku práce (§ 39 odst. 2), která vešla v platnost 1.1.2012, může být smlouva na dobu určitou uzavřena maximálně na 3 roky a v rámci této doby nanejvýše dvakrát prodloužena. Některé výklady tohoto ustanovení říkají, že pracovní poměr na dobu určitou tak může trvat až 9 let. V případě zástupu na mateřskou či rodičovskou dovolenou však ani tato omezení neplatí.

Sekundární lékař je často ve fakultních nemocnicích doslova nucen věnovat se postgraduálnímu studiu (tomuto tématu se budeme věnovat v dalších článcích). Naopak velkou výhodou ve fakultní nemocnici aktuálně stále je, že nemůže podmiňovat atestační přípravu lékaře tzv. kvalifikační dohodou. V kvalifikační dohodě se totiž mladý lékař musí zavázat, že až pět let po získání specializované způsobilosti zůstane v pracovním poměru u zaměstnavatele, jinak je povinen uhradit zaměstnavateli všechny náklady na vzdělávání. Jedná se ovšem pouze o nařízení současného ministra zdravotnictví Hegera, která jsou určena jen zařízením pod přímou správou ministerstva zdravotnictví (tedy hlavně fakultní nemocnice, psychiatrické nemocnice a specializované ústavy).

 

3 – Pracovní náplň:

Práce sekundárního lékaře zpočátku obvykle spočívá ve všeobecnější práci na oddělení, až posléze v provádění specializovanějších úkonů, ať už na sále nebo na ambulanci.  Není výjimkou, že v okresní nemocnici sekundář dříve začíná pracovat samostatně a většinou se i dříve specializuje na činnost, která je na daném pracovišti nedostatková a potřebná. Zvláště v chirurgických oborech se lékaři okresních nemocnic dostávají k samostatné operativě dříve a je v určitých ohledech i pestřejší než na specializovaných klinikách fakultních nemocnic. Ve fakultní nemocnici na druhou stranu mívá sekundář možnost rotovat mezi specializovanými týmy daného pracoviště a zároveň je možnost snadněji realizovat stáže na superspecializovaných pracovištích, které jsou požadované v rámci předatestační přípravy. Mimo jiné je snazší zařídit si účast na odborných seminářích, které se častěji konají ve velkých městech, kde jsou i fakultní nemocnice. V okresních nemocnicích nemusí být dostatek prostoru ke zvládnutí všech předatestačních požadavků (tj.stáží, seminářů, kurzů) během nejkratší možné doby určené k předatestační připravě a často je nutné si předatestační dobu prodloužit.

 

4- Pracovní prostředí:

Ve fakultní nemocnici je sekundář obklopen největšími specialisty svého oboru, kteří ovšem mnohdy nemusí vždy ochotně předávat své těžce nabité vědomosti mladším kolegům. Snad pro svou zaneprázdněnost, možná i pro nedostatečné peněžní ohodnocení a v neposlední řadě snad i proto, že „je přeci taky nikdo nic neučil…“. Jedinec se zde nachází v poměrně konkurenčním prostředí. Sekundář je často udržován v dojmu, že každý je nahraditelný, a tím může být kolegialita mezi sekundárními lékaři vystřídána za rivalitu až konkurenční boj. V okresní nemocnici většinou není až taková konkurence a tudíž ani soutěživost mezi lékaři, což může podporovat přátelštější a kolegiálnější prostředí.

 

Závěr

Na základě výše uvedeného určitě nelze říci, že existuje jedna ideální cesta ke spokojenosti. Je důležité zamyslet se nad výše zmíněnými úskalími, zvážit všechna pro a proti. A nezapomenout na třetí variantu – že je možné vyzkoušet oba typy zařízení. V zahraničí je často samozřejmostí mobilita sekundárních lékařů mezi více pracovišti s rozdílnými specializacemi, kde mají možnost rozšířit si obzory a získat tak požadované znalosti a zkušenosti. Poznají tak styl práce různých pracovišť, seznámí se s různými postupy a způsoby terapie. Kéž by se tato praxe rozšířila i u nás, třeba v průběhu poctivé předatestační přípravy.

 

Přeji jménem sdružení všem mladým lékařům, aby našli toho správného zaměstnavatele, který jim poskytne dobré pracovní podmínky a u kterého budou spokojeni.

 

Alena Židlická, Jiří Šedo

spolek Mladí lékaři

 

aktualizováno 4/2017